Můj rok 2015

Ráda bych se trochu ohlédla a zavzpomínala, nakousla přítomnost a zaradovala se z budoucnosti. Jelikož je to něco přes rok co jsem prvně vyjela na cestu do Křenovic, kde se odehrálo mé první cvíčo pro 15 mamin, Je to něco přes rok, kdy se cesta začala ubírat jasným směrem.

Nějaký ten týden to nasvědčovalo tomu, že budu mít na fb 1000 liků, těch několik týdnů, jsem přemýšlela, co bych na toto číslo vymyslela, jelikož před 13 měsíci jsme si o tomto čísle mohla nechat pouze zdát, říkala jsem si, jaký to asi bude a co bude, až jednou bude toto. A jelikož mě tohle přemýšlení stále vracelo zpět a nutilo přemýšlet a vzpomínat, rozhodla jsem se napsat něco z minula, něco poodhalit a něčemu se zasmát, a na konec něco co bude, co ještě před rokem byl jenom sen.
Něco z minula:
– Asi celkem prožívám počty liků na fb, co? 1000 je celkem pochopitelný, ale když byste mě viděly, když padlo 300. To jsem plánovala a dokonce zkoušela a udělala – natočila jsem, jak dělám 100 kliků, 100 squatů a 100 výpadů, o technice jsem si tehdy mohla nechat trošku zdát, ikdyž ledacos nebylo špatné, ale ty kliky… no každopádně po zhlédnutí prvních 2 minut videa? ……… bože, nic nudnějšího jsem v životě neviděla 🙂 takže o toto jsem vás ochudila 🙂
– Moje první úvodní foto na fb, úplně na začátku, byl vypůjčený text z vygooglené motivační věty od p. Rockefellera: viz foto.. vzala jsem to vážně a do své práce dávala 200%, nejhezčí na tom bylo a je, že mě to strašně moc baví.
– V září 2014, jsem prvně vyrazila na svou cestu „CORETurné“, cesta to byla nejúžasnější na světě, stejně tak největší nervy. Do teď se vidím v autě, před Orlovnou v Křenovicích, těšila jsem se a při tom jsem byla v šíleném nervu, byla jsem tehdy 1,5 roku po porodu, což znamenalo 18 měsíců nekomunikace, slovní zásoba a umění vyjádřit se, bylo ten tam… Po tom co jsem párkrát zažvatlala, jsem se omluvila, že to je prostě mateřská a bylo mi odpovězeno: však my to známe, my jsme taky na mateřské, a v tu chvíli to bylo, v ten moment to prostě všechno začalo. Toto cvíčo si pamatuji snad do každé minuty. Malé video zde – https://www.youtube.com/watch?v=U7Sdl0i6gY0
– Pak vzniklo jedno z mých nejpříšernější videí ever. Já už nemám odvahu ho vidět znovu, ale několik hezkých mailů, mi díky tomuto videu přišlo do schránky, tudíž jsem ho nesmazala, ajk jsem plánovala a stále na youtube vykukuje. Začátek je příšernej, ale konec má asi něco do sebe. Video na vlastní nebezpečí, pouštějte ZDE
(PS: Jedno tajemství – v pátek mě můžete vidět v rozhovoru na TV Barrandov v pořadu Intim (cca 23:15) na téma pánevní dno a sex – mé oblíbené téma a přiznám se, že doufám, že to teda bude vypadat lépe jak toto video) 🙂 hhh…
– Rok 2014 ale hooodně 2015 byl velmi sebevzdělávací, šlápla jsem do toho, aby ze mě byl stále lepší a lepší trenér, abych vás k vašim cílům vedla, co nejefektivněji a nejzdravěji. Trenér zdravotní tělovýchovy jsem tedy zvládla, Pilates Clinic jsem zvládla ústní i písemný, ještě mi chybí 2x seminárka, hospitace, doporučení, DVD a rozbor DVD. Spolu s dalšími několika jednodenními školeními jsem dokázala dosáhnout na diplom, o kterém jsem si před dvě lety nechávala zdát. Tehdy jsem si říkala, woooow, jestli tohle jednou budu držet v ruce se svým jménem, budu vážně děsně děsně dobrá, a najednou to držím, oči se mi zalívají slzami a cítím pýchu, zároveň, ale vím, že cesta je nekonečná, vzdělávání se v oboru mě příšerně baví a tuším, že jsem na tom závislá, stejně jako mluvit latinsky o svalech.
– Na svých procházkách s kočárkem, které mi mimochodem příšerně nesmírně chybí, v té době, kdy mu byl rok, prcek spal i přes 2 hodiny, v lesích byl klid a ticho a já měla čas jen pro sebe, vymýšlela jsem, přemýšlela jsem, někdy kraviny, někdy zajímavosti. Stále mě hlodalo v hlavě kolik mamin z té porodnice odchází z představou sedů lehů, vadilo mi, že v porodnicích neříkají nic a nebo nic moc, nikdo neřešil diastázu (Co je diastáza?), pánevní dno. Nejprve jsem si říkala, bylo by skvělé pracovat v porodnici a těm maminám to předávat osobně. Jenže mi vadilo, že bych byla třeba jen v jedné porodnice, nebo ve dvou. A co další porodnice, co další města a další maminky? To by nebylo ono, to nesplňovalo mou představu. A pak to přišlo, ležela jsem s mužem na gauči a něco se začalo plodit v mé hlavě a na procházkách jsem to dopilovávala v mé hlavě a nakonec i na papíře, a dokonce nakonec i v časopise First Class, jsem popsala nesmírné množství služeb a možností v Centru pohybu po porodu. Vymýšlela jsem, kde sehnat peníze, ale při jedné schůzce a při nekonečných rozhovorech s mým mužem bylo jasno – musím postupně, musím projekt ořezat na nejmenší části, musím se uskromnit a začít hodně šetřit, a to hlavní, musím si začít věřit. Nechci si půjčovat peníze. A teď je to vlastně rok, co se snažím budit své sny ze spánků.
Moje 3 motory, kterým vděčím velkým DĚKUJI:
1. Můj muž je můj první a hlavní motor, ten mi totiž dal pocit, že nemusím být jen obarvená blondýna (což byla moje výmluva pro trapasy, nepovedené věci a tak podobně), nesnášel, když jsem to o sobě říkala. Teď už to neříkám. Věřil ve mně a to mi dalo prvně v životě pocit, že můžu v životě něco zvládnout. Za to jsem mu strašně moc vděčná, občas je to totiž se mnou těžké, ráda lítám na růžovém obláčku ve svých snech. Jsem infantilní, optimistická, a ač se to třeba nezdá, jsem velký introvert (a tenhle introvert má z tohoto článku pocit, že před vámi teď stojí nahý). Velkou změnou byl i porod, cítím, že mě tahle zkušenost změnila. Ta bolest, no znáte to, ale asi to, že jsem to zvládla, mi dalo pocit, že už zvládnu všechno na světě. Když jsem v červnu běžela Army Run 16km (Jak jsem běžela Army Run), asi jsem trochu pátrala po bolesti, po tom si sáhnout na dno, ale prd… porodu se prostě nic nevyrovná, tam to prostě bylo dno a vrchol během pár hodin. Převelikánské DĚKUJI patří tedy mému muži a synovi. Díky své rodině se cítím kompletní a neobyčejná.
2. Pak tu byl druhý motor, časopis First Class, tehdy jsem četla článek jak je žena na mateřské skvělá managerka, četla jsem o matkách na mateřské s více dětmi, které si šly za svým, četla jsem o lidech, co to prostě zkusily a i když padli na hubu, tak to nevzdali, vstali a zase spadli a zase vstali. Tehdy jsem pochopila, že dělat chyby, je skvělé, že to nás někam posouvá, přestala jsem se chyb bát a vnímám je jako zkušenost a poučení. Určitě stojí za to, si časopis objednat. Někdy je skvělé nepustit si TV, zalést do deky s čajem a číst si u lampičky příběhy, které berou dech. Nevím, zda si to First Class uvědomuje, že tím, že dává lidem pocit, že to můžou zvládnout a mají zkusit, přichází o čtenáře, jelikož když to pak zkusíte, není už tolik času na čtení. Leží mi tu na stole 3 vydání z ročního předplatného, ze kterých jsem si přečetla 2 stránky. Když vás práce pohltí, proto, že vás baví, nepřijde vám ani, že pracujete, jen vás nenechá spát a ráno vybíháte z postele, jen abyste to, co vás baví, realizovali čím dál více. Není tedy čas sedět a číst o lidech, kteří si splnili sen, když si chcete splnit ten svůj, bohužel ale posed s kamarádkou u kafe je též spíše zázrak, než realita, stejně jako nějaká party.
3. A pak je tu třetí nejdůležitější motor a to jste vy, vy všichni, kteří jste mi kliky na „Like“, vy které jste v Poradně na Modrém Koníku, vy, které jste mi napsaly, že dělám skvělou práci a ať to nevzdám, že tohle dává smysl. A samozřejmě vy, které jste si se mnou zacvičily, ať individuálně, nebo mě pozvaly do svého města, přihlásily se na mé „CORETurné“, nebo do mých uzavřených kurzů v Praze, právě vám všem, patří to největší DĚKUJI. Díky tomu, že na sobě dřete, že se vám plní sny s vašim tělem, že nebolí záda, že je sex lepší, že břicho je ploché po celé jeho délce, ať už jde o 13 cm, nebo o 3cm, právě tohle mě posouvá dál, přímo, žene. To je důkaz, že to, VÁŽNĚ MÁ SMYSL a že TO FUNGUJE. Kdo by kdy řekl, ještě před pár lety, že to dokonalé břicho, ty ubyté centimetry, nebolavá záda a funkční pánevní dno, jde bez sedů lehů, bez beder v podložce, bez strojů, bez operací a bez fitka. Miluji to, co dělám, a miluji to díky vám.
Proměny mých maminek jsou vidět zde – č.1 a další č.2 a č.3 bude do měsíce. 🙂
Proto v lednu 2016 (pokud vše půjde jak má) otvírám své centrum IF – Centrum pohybu po porodu, kde budou probíhat mé uzavřené kurzy – Pohyb po porodu Fáze I, Fáze II., Fáze III. (skupinové lekce navazující na sebe) s hlídáním dětí (i miminek), individuálky, tu a tam ještě spousta dalšího. Vše je v přípravě, prostor je vymalován, podlaha mi doma leží na skříních, tu další musí položit někdo zkušený, čeká mě velký úklid, dokoupení pomůcek, vymazlení prostorů podle mých růžových snů a ladění detailů bude za běhu 🙂
Děkuji vám všem, že jste tu se mnou a jste součástí momentů, kdy sny se mění v realitu.